Zuzčin Blog: Myšlenka koně

Káťa 2.11.2010 v 08:44 napsal/a:

Zamyslet se

Já jsem si svou chybu přiznala a díky tomu mám teď s mým koněm lepší vztah než dřív, i když to ještě není "dokonalé", což možná ani nikdy nebude, ale jsem spokojená.
Většina lidí vidí ten problém jako koňovu vinu, protože se nad sebou nedokáží, možní ani nechtějí, zamyslet. Většina z nich nedokáže přiznat, že udělala někde chybu. A to je kámen úrazu... :(

Hanah 2.11.2010 v 10:10 napsal/a:

Já jsem si svou chybu také přiznala a po 15 letech jezdectví a prací s koňmi začínám úplně od začátku a výsledky mě šokují, stejně jako reakce lidí. Stáj ve které jsem jezdila 3 roky, jsem kvůli novému přístupu - partnershipu, musel opustit, protože jsem se stala pro ostatní bláznem, který bezvýsledně honí koně po kruhovce. Bohužel těch pokroků, které koník za několik dní udělal sinikdo nepovšimnul. Za to všem připadá normální, že koně před ježděním nasedlají pouze v přítomnosti jiného koně a dalšího člověka, který jim koně drží, stejně jako násldené nasedání. Proč asi? Naštěstí se můžu učit jinde a s lidmi, kteří mi rozumí a pomáhají.
Takže bych to shrnula tak, že lidé nepřemýšlejí ani nad koníky, ale dokonce snad nad ničím. :-)

El Vaquero 2.11.2010 v 10:48 napsal/a:

Já mám to štěstí, že mám koně doma a z nikým se nemusím dohadovat. Nicméně před cca 6 lety, kdy tu práce ze země byla něco za co se upalovalo,a já byl ustájenej, bylo krušnejch..Když jsem obsedal a začínal, smáli se mi..proč prý ho učím v kruhovce? marš s ním ven pořádně mu nandej ať se unaví a pak bude hodnej,neser se sním a pořádně ho seřež a on pozná kdo je pánem......Dnes je výhoda že koník je již v pokročilém stupni výcviku v systému vaquero horsemanshipu a lidé se mě ptají jak jsi to udělal? já jen říkám že se koně ptám co na to on, místo příkazů žádám a že nemáme časového horizontu do kdy musíme něco stihnout.. Ale je třeba říct, že je tu spousta lidí co se samozvaně nazývají zaříkávači a horsemanshipisty a parelisty a podobně a díky kterým o těchto metodách ostatní nechtějí ani slyšet - PRÁVEM.

Anna 2.11.2010 v 12:23 napsal/a:

Zdravím:)

Hezké a pravdivé zamyšlení, ale ocenila bych nějaký závěr o tom, jak jste tedy řešila to, aby se koníci naučili stát v klidu na místě. Díky:)

vendula 2.11.2010 v 13:14 napsal/a:

dobrý den, taky bych se ráda dozvěděla JAK to řešit, mám stejný problém a nevím co stím:(

Eliška 2.11.2010 v 17:21 napsal/a:

Jsen úplný začátečník,ale i přesto mám doma skoro 3letého hřebečka Haflinga. Letos na jaře jsem se k němu nemohla ani přiblíit či na něj sáhnot, aby mě při tom nechtěl sežrat a zadupat do země. Zuzka mi dala na seminářích několik velmi účinných rad a hlavně jsem pochopila, kde je problém-za vše jsem mohla já. základ byl osobní prostor a důvěra. Se svým koněm pracuji bez ohlávky a bez vodítka, volně na pastvině. Nemám problém,aby ke mě přišel a stál u mě, i když může kdykoliv odejít. povely mu dávám pomocí ruky či hůlky. vůbec jsem ho neučila, aby u mě stál, a ani nevím jak bych ho to měla učit,kdyby odcházel pryč. myslím že on tam se mou prostě chce být a je zvědavý, co nového si pro něj zase vymyslím. Hodně a nahlas ho chválím, drbu a hladím. Ti, co tvrdí, že na hřebce se musí tvrdě, nemají pravdu. myslím,že na malé hřebečky se musí stejně jak na malé chlapečky- stanovit jasná pravidla, ale hlavně CHVÁLIT a CHVÁLIT a říkat jim často, že je mám rád. On pak chce dělat věci dobře a být ten šikovný chlapík.

Hela 3.11.2010 v 07:43 napsal/a:

Pro Annu a Vendulu

Vím, že můj názor vás nejspíš nezajímá,ale pokud jsem to zprávně od Zuzky pochopila... Je potřeba koně namotivovat. Nejlepší je, když něco uděláš, jak chci já, půjdeš dom, nebo slezu, napaseš se...
Tzn. Učili jsme koníka stát při nasedání velmi pomalu. Nejřive jen pochvala, za to že u vás stojí. A třeba jít pryč, domů, dále zatěžkat třmen a když stojí, pochvala a cesta domů, potom nasednout, když stojí, pochvala, slezu, třeba jdu dom... Je to běh na velmi dlouho trať,ale výsledek stojí za to. Fajn je také naučit tímto způsobem koně,aby si pro vás sám přišel.

Zuzka 3.11.2010 v 08:24 napsal/a:

Anna, Vendula, Eliška, Hela

Aničko a Vendulko:
tyhle články v žádném případě nemají být kuchařkou jak koně naučit cviky. Nicméně podrobný popis tohohle konkrétně máte už v minulém blogu. Každopádně Eliška a Hela mají úplnou pravdu, zamyslete se nad článkem, přečtěte si ho ještě dvakrát, třikrát a přestanete se ptát JAK. Kůň má zkrátka jiná kritéria pro to, co je mu příjemné a co ne. Jak koně motivovat (a že je každý jiný) už se tu taky dočtete, píšu to skoro do každého článku, říkám ve videích. Mrzí mě, že i přes všechnu mou snahu stále lidé přemýšlí tak, že si návod přečtou na internetu, pak si ozkouší na svém koni, ono to bude fungovat a on je najednou začne mít rád. Takhle to nefunguje, koně jsou živí. Na kurzech jen tomuhle (aplikované v různých situacích) věnujeme obvykle 2 dny. I přes to dá mnohým lidem hodně práce a soustředění, aby tuto informaci vstřebali celou a nezdeformovanou. Je to jako bych po vás chtěla stručný popis jak si najít partnera, který se mnou bude rád, bude mě milovat, živit rodinu, bude milý, pozorný, usměvavý,šikovný, atlet, zábavný...řeknete mi jak? :-)
Z.

Nikča 6.11.2010 v 10:45 napsal/a:

taky jsem měla problém, že kobylka při nasedání nechtěla stát. Dřív se na ní hodně jezdilo, a asi ne dobrým způsobem, protože když jsem s ní začala pracovat já, když jsem na ní poprvé sedla, šklebila se, házela hlavou, chodila podsazená a vyhazovala. Po objetí kolečka bez vyhození jsme slezla a hodně ji chválila. Postupem času kobylka zjistila, že toho po ní nechci tolik, a že když odvede práci dobře, půjde domů, dostane pochvalu. Kobka začala být více komunikativní a už se ani nevztekala, když jsem nasedla. Dostali jsme se i ke klusu, počátky byli stejjné jako v kroku, a teď jezdíme i ve cvalu, na vyjížďky.... Ale byl tu ještě jeden problém- kobylka nechtěla stát při nasedání. Nikdy jsme jí výcvik moc neprotahovala, aby nebyla přetažená a znuděná, hodně jsem jí za každou maličkost chválila, na vyjížďky do terénu chodila ráda- to i při nasedání stála. Ale v kruhovce ne. Když jsme nasedala, a ona popošla, vrátila jsme ji o krok zpět, takto jsme to dělala pořád dokola dokud nestála při nasednutí. Když zůstala stát, slezla jsem a dala jí pochvalu, popřípadě kousek mrkve, a nechala jsem jí. Při dalším výcviku jsem postup opakovala, jen jsem už neslezla, nýbrž jsme ji hodně pochválila ze sedla, a požádala ji o kolečko jízdy, a skončili jsme. Přád jsme to protahovali a teď už při nasedání stojí- hned ji chválím, při jízdě v kruhovce či jízdárně položím na zem třeba kavaletu, či plachtu, kuželi- aby práce nebyla úplně obyčejná a ona se nenudila. Na konci ji hodně pochválím, dostane odměnu.

Nevím jestli byl můj postup správný, ale uvědomila jsem si, že jsem ji málo motivovala, a taky že ji výcvik moc nebavil....

N.

Zuzka 6.11.2010 v 17:43 napsal/a:

Nikča

Nikol - výborně!Velmi mě těší, že jste šli na věc právě touto cestou. Tyhle pozitivní zážitky z práce kobylce už zůstanou. Je úžasné, že jste došla takového pochopení pro vaši přítelkyni.
Z.

Adriana 7.11.2010 v 19:39 napsal/a:

Bylo to ve mě celou dobu

V červnu jsme koupili koníka na drezuru. Takovýho toho učitele, relativně jednoduchého na ježdění, abych se otrkala na menších drezurkách a vyjzdila se. První dva měsíce byl skvělí - více méně takové zařadit a jet. Akorát se zarolovával a tak jako cupital na místě, tak jsme se soustředili na to aby se natáhl dopředu a rotáhl krok. To se nám podařilo a chodil mi výborně, vždycky na konci treninku se protáhl, spokojeně odfrkl..Postupně se to ale zhoršovalo, tak jsm,e zkoušeli různé zoůsoby jak to napravit, protože plazil jazyk do levého koutku, na který byl potom tuhý a nedalo se s ním pracovat, nezvládala jsem ho, nedokázala ho vzít na otěž, zkátka to nebylo to, co to bylo ze začátku. Zkoušeli jsme měnit jeho, ale celou dobu jsem věděla, že problém je ve mě,. Akorát jsem nevěděla, kde. Dlouho jsme nad tím s trenérkou uvažovali, pořád mi opravovala sed, vysvětlovala jak dát jemné, ale opchopitelné pomůcky..A pořád žádné zlepšení. Dospělo to do té fáze, že jsem si na něj sedla a dostala jsem křeč do levé paže. Mám ještě jednu kobylku a na té se mi to nestávalo. Jenom na Olíkovi. A pak jsem měla prázdniny, pročistila si hlavu a byla týden bez koní. Přemýšlela jsem v klidu co na něj fungovalo, kdy začali problémy..Na něco málo jsem přišla a zkusila jsem pozměnit můj styl ježdění a maličko se to zlepšilo. Pak jednoho dne, mi trenérka zkusila po sté vysvětlit chybu v mém sedu, ale minimálně pozměnila slova - najednou jsem pochopila, slova "sedět uvolněná, ale pevná" - uvolněná myšlenkami a nebýt vystresovaná, ale celá pevná tělem, ne ztuhlá jako jsem to chápala před tím. Stačilo jen přitisknout lokty k bokům, nechat je tam, a automaticky jsem se narovnala, zpevnila, uvolnila pánev, přestala cukat rukou, holeň jsem měla přitisklou..A záhy jsem se svezla tak jak nikdy před tím. Jeden hloupý detail všechno změnil. A dokonce mi přestal plazit jazyk.

Věděla jsem celou dobu že problém je ve mě, ale jen jsem nedokázala najít, kde.
A.

microfon 10.11.2010 v 17:20 napsal/a:

Zrovna dnes jsem nad tím uvažovala

Mám dva koňouchy, oba jsem obsedala sama, oba jsou z "hodně zvláštích podmínek" a s každým jsme řešila přesně opačné problémy. Bázlivého valáška (obsedlý rok) jsem nasedání aavlastně cokoliv učila opravdu nekonečným opakováním drobných krůčků a chválením a nakonec se vše zadařilo.
"zlou" kobylu jsme vše učila stejně jen popravdě o dost rychleji. Ta už ale od počátku projevovala dost velké nevole při sebejemnějším dotahování podbřišníku a nasedání. Za klidnou reakci byla chválena a naopak. Oba koně musí po nasednutí klidně stát aspoň půl minuty.

Nevím, čím to je, ale kobča, která už po většinou nasednutí stála klidně (škleby při dotahování si ale neodpustila) se před nedávnem opět vrátila k rozčilování po nasednutí. A valášek co stál už klidný, se opět tváří jako, že ho při nasednání určitě něco sežere.

Jsem si vědoma své těžké zadnice, takže zásadně velmi opatrně nasedám ze židle -takže v mém hrubém chování to určitě není. Důsledná a trpělivé se snažím být též - ale když mi oba uňové naznačují, že je něco špatně, tak určitě něco špatně dělám - jen nějak nemohu přijít na to co ...? A nějak mě nenapadá jak je lépe motivovat :-(

luci 11.11.2010 v 06:05 napsal/a:

ach ti lide

jednou jeden chytry clovek rekl-kun nikdy za nic nemuze...
chyby v chovani kone(tedy co lide povazuji chybami)jsou chyby v chovani cloveka ke koni.
lide jsou hloupi...kun premysli jako kun a udela vzdy to,co je pro nej vyhodnejsi..kdyz clovek konecne zacne premyslet jako kun,tak bude vse na sprvne ceste.(nemohu preci trestat kone,ze se lekl a rozcvalal se,kdyz v prirode je utek otazka zivota a smrti!!)rozhodne s odmenou dokazete mnohem vic nez trestem.trest je neucinne zlo,ktere po mnoha letech udela z koni pomatene trosky-uz jsem par takovych videla.kun je partner,ne nas otrok,a pozor ma "dva mozky"vse,co se nauci z jedne strany,se musi naucit i z druhe!!!!!
osobne jsem absolvovala seminar reko-australana Steva Vergise....a moc doporucuji vsem,aby si precetli nakou knihu prosluleho PATA PARELLIHO.pak vam bude vse pripadat uplne jednoduche....
a pozor!!!jednu velkou hloupost,co delame my lide kazdodenne je,ze chvalime kone placanim!!!je to omyl..placani je dobre mozna pro psy,ale pro kone je to uder a spravna pochvala pro kazdeho kone je pohlazeni....to byste se divili co vsechno delate blbe :D

Jana Bystřická 11.11.2010 v 09:53 napsal/a:

čas k tomu, aby kůň pochopil

Já se zde taky podělím o svou zkušenost. S mým koníkem jsme teď u vodění, konkrétně po něm chci, aby držel odstup při vodění, on totiž dělá to, že jde těsně u mě a předbíhá. Rozhodla jsem se mu to vysvětlit způsobem, že když mě předběhne, uděláme kolečko zpátky, takže já couvnu, obejdu ho zezadu, on se musí otočit za mnou a dostane se tak vlastně zase za mě a já před něj. Když už jsme ty kolečka udělali tři, tak jsem si říkala, ježiš on to furt dělá blbě a byla jsem i trochu nazlobená, že to ještě nepochopil. Jenže, pak mě to došlo! On to nedělal blbě, on ještě nedošel na souvislost, jakože "aha, když předběhnu, musím se točit, když se budu držet vzadu, půjdem pohodlně rovně". A k tomu, aby na tuto souvislost přišel, to vlastně musí udělat "blbě"! A to několikrát, pokud chci, aby mu to došlo hned, chci po něm něco nemožného. A když si představím, že někdo za toto koně trestá, je to fakt hrozná nespravedlnost.
Myslím, že je s tím problém proto, že my lidi používáme řeč, takže na nic přicházet nemusíme, prostě si to řeknem, ale ať si někdo zkusí vysvětlit něco někomu druhýmu beze slov! :-)

Šárka 12.11.2010 v 11:27 napsal/a:

Čas

Môj názor je ten že ludia so svojimi konkami trávia velmi málo času. Prídu, osedlajú, odjazdia, odhodia a odydu. Z čoho má ten koník mať potom radosť? Z toho že vie ked vidí svojho pána že musí makať? Ja mám nového koníka ktorý tiež mal problém s nasadaním aj s tým že bežal dopredu proti zubadlu. Odstránila som všetky zlé veci čo mu iný ludia vnútili vrátane zubadla, jeden den sa s ním prídem iba do výbehu pomaznať a čuduj sa svete konečne po dvoch mesiacoch stojí o moju pozornosť ked sa príde maznať sám (dovtedy predomnou utekal lebo nevedel čo ho čaká) druhý den ho zoberiem jazdiť a na volnej oťaži bez zubadla ide nádherne, a tretí den ho idem pásť na lúku. Okrem toho sa strašne bála pri rýchlejšom pohybe čohokolvek okolo nej a teraz je všetko preč. Mám s nás velkú radosť ked vidím že je aj koník šťastný ale ešte stále nás čaká velmi vela práce na ktorú sa teším.