Nekonvenční léčba

I přesto se v mnoha případech daří koně vrátit zpět do života a plného zdraví nebo jim alespoň výrazně ulevit. To ale neznamená, že bych odsuzoval nebo snižoval význam a účinek veterinární medicíny, jak se někdy děje. To ani náhodou. Veterinární medicína je nezastupitelná ve většině akutních případů a i v prevenci onemocnění má veliký význam. Pouze její chápání některých vztahů v živém organizmu vychází z anatomickofyziologických základů, které ještě nejsou plně prozkoumány, a proto jsou zatíženy určitými bariérami, bránícími úspěšné léčbě některých onemocnění. Také někdy opomíjí psychosomatický původ mnoha onemocnění.

Můj přístup k léčbě není v pravém slova smyslu medicínský. Nenahrazuji chybějící ani nepotlačuji nežádoucí reakce organizmu, ale snažím se opravit chybovou informaci, která v organizmu koluje, a harmonizuji odezvu jednotlivých orgánových systémů. To většinou úplně stačí k navození normálních funkcí v živém organizmu.

Podívejme se, jak jinak lze léčit nemocný organizmus, a vysvětleme si to na nás samých. Sebe lépe chápeme.

Když nám něco chybí nebo se cítíme být nemocní, většinou jdeme k lékaři. Někdy se ale stává, že se nechceme léčit medikamenty, a tak jdeme k někomu, kdo používá jiné než medicínské způsoby. Ty jsou obecně nazývány nekonvenční léčebné způsoby a ten, kdo je praktikuje, je nekonvenční terapeut, někdy též nazývaný léčitel. Toto označení není zcela správné, neboť léčitel je každý kdo léčí a tedy i lékař, zatím co nekonvenční terapeut je ten, kdo používá nekonvenční způsoby léčby, tedy takové, které nespadají do oblasti školské medicíny.

Lidstvo se od své dávné minulosti léčilo postupy, které vycházely z národních a místních tradic, tedy z možností, poskytovaných obývanou oblastí. Mám ve své knihovně knihu ze sedmnáctého století, která se nazývá „Léčba rostlinami, nerosty a zvířaty“. Na tomto názvu vidíme, že lidé používali nejrůznější způsoby léčby a hlavními terapeuty v historické době byli lazebníci, kováři a babky kořenářky. Studium medicíny, tak jak ji známe dnes, je záležitostí až posledních necelých čtyř století. To platí i o léčení zvířat a v neposlední řadě o medicíně veterinární, která se z humánní medicíny vyčlenila, a jejím základem se staly i vědomosti kovářů, kteří byli v minulosti léčení zvířat a zvláště koní nejblíže.

Myslím, že by bylo na tomto místě vhodné vysvětlit, jaké jsou rozdíly mezi medicínskými a nekonvenčními způsoby a postupy.

Základní rozdíl je vůbec v chápání živého organizmu jako takového. Medicína staví léčbu, jak už jsem zmínil, na znalostech a chápání anatomických a fyziologických pochodů v organizmu. Poruchu funkcí nazývá nemocí a pomocí většinou chemických přípravků (léků) se snaží nežádoucí děj buď potlačit (antibiotika, kortikoidy, analgetika, očkování) anebo nedostatek látek nahradit (enzymy, hormony, stopové prvky). Zjednodušeně řečeno. V případě mechanických poruch přichází na řadu chirurgie, invazivní kardiologie, rehabilitace atd. Medicína tedy neřeší (většinou) prvotní příčiny vzniku choroby a zasahuje až v případě, že choroba je již tak daleko, že se objevily hrubé poruchy funkce, známé jako klinické příznaky nemoci.

Abychom si vysvětlili působení nekonvenční metod, kterých je na rozdíl od medicíny více, musíme si říci něco o živém organizmu vůbec.

Živý organizmus, člověk, zvíře, rostlina žijí v zemském prostředí a žijí v určitých komunitách. Živý organizmus není uzavřený sám do sebe, ale komunikuje s okolím jak v rámci svého druhu, tak ostatních živých organizmů v okolí. Jeho tělo si můžeme rozdělit na jednotlivé orgány, které jsou řízené z nějakého centra, ale které jsou ovlivněné i děním v okolí jedince. Na řízení vyšších živočichů se podílí i psychika.

Medicína se pohybuje na úrovni somatické (orgánové) a zasahuje do psychiky jen okrajově. Je-li původ nemoci v oblasti psychiky anebo sféře esoteriky, není medicína již většinou schopna nemoc účinně odstranit, ale jen potlačuje její příznaky. Pamatuji si, že když jsem přišel z fakulty do nemocnice, tak z ní odcházel jeden pokrokový lékař, který založil oddělení psychosomatické medicíny. Tedy té medicíny, která za příčinu poruchy funkce orgánu označuje poruchu v oblasti psychické. Tehdy to bylo velké nóvum, ale dnes je to dobře známá realita. Choroby psychosomatického původu jsou známy, jsou popisovány a jsou těžko terapeuticky ovlivnitelné v jejich podstatě. Je-li příčina nemoci ve sféře ezoterické, pak na ni medicína nemá lék vůbec. Ale ani v takovém případě to neznamená, že je nemoc neléčitelná. Těmito zdravotními problémy se zabývají nekonvenční léčebné metody.

My se v seriálu budeme domlouvat na úrovni, která bude srozumitelná. Bude řeč o:

tradiční čínské medicíně. Ta jako základ léčby používá ovlivnění toku energie v těle, tedy toku média přenášejícího informaci. Pomocí regulace toku energie se snaží navodit rovnováhu jednotlivých orgánových systémů. K tomu používá obecně známou akupunkturu, speciální herbalistiku (bylinnou terapii), dechová cvičení, léčebnou dietu a gymnastiku nebo masáže. Většina těchto metod je použitelná i u koní. Způsoby aplikace mohou být ale různé.

Povíme si i o místní evropské fytoterapii, využívající přednostně byliny rostoucí v Evropě. Západní svět také přinesl nejrůznější druhy masáží, které pracují na různých principech, a proto ovlivňují organizmus též různými mechanizmy. Hodně diskutovanou je metoda, která je poměrně mladá a je založena na využití informace vtištěné nosnému médiu, kterým bývá nejčastěji alkohol a nebo mléčný cukr. Metodu jako první začal používat německý lékař Hahnemann a my jí známe jako homeopatii. Základním pravidlem, používaným v léčbě homeopatiky, je „léčení podobného podobným“. To, že homeopatika dokáží pomoci i koním nebo jiným zvířatům svědčí o tom, že se nejedná o placebo, jak je někdy podsouváno odpůrci homeopatie.

Každá terapie by měla být podložena řádným vyšetřením, celostní léčba tedy celostním vyšetřením. Tím je bezesporu i metoda elektroakupunkturní diagnostiky EAD. Tato metoda měří fyzikálně úroveň toku energie v organizmu a je proto schopna diagnostikovat správnou funkci jednotlivých orgánových systémů a jejich struktur. Umožňuje tak přispět k volbě léčebné metody.

Pevně doufám, že si uděláte správný obraz o možnostech některých nekonvenčních metod a v případě potřeby budete schopni pro své koně vybrat metodu nejvhodnější. Ne vždy se nekonvenční terapie hodí k léčbě choroby, ale jsou případy, že pomoci může jako jediná možná a to i v případech, které jsou označeny za medicínsky nevyléčitelné.

Tom Sychra www.tomsychra.com