Zuzčin Blog: životní optimismus

Autor: Zuzana Prokopová | 8.11.2010 | přidej na Facebook

Štítky: Zuzka Prokopová

To způsobí v člověku ještě větší strach a tak stále dokola. Někdy je tento strach řízen též ambicemi ze situace, kterou musíte zvládnout ,někomu něco ukázat, dokázat, zvítězit...jde přece o všechno. Jak z toho ven? Představte si napříkla psa, který má strach z lidí. Toho poznáte na první (a kdyžtak hned na druhý) pohled. Má trhavé pohyby, je stále připraven k útěku, působí smutně (stažený ocas) a pohledy jsou kradmé a neklidné. Víte, že pokud na takového psa zkusíte nějak reagovat asi vás kousne. A teď situace koně – on má toho „psa“ na zádech. Neví čeho se bojí ani proč, ví jen, že jeden špatný pohyb může znamenat kousnutí, kterému se snaží vyhnout. Koně se takovým situacím vyhýbají různě a asi každý z nás někdy zažil situaci, ve které se na koni/s koněm bál.

Strach je obecně nejhorší emoce, kterou u koní můžete mít. Ze strachu se rychle stává vztek a jak jistě víme, oba tyto pocity nám brání přemýšlet i pozorovat. Samozřejmé je potom neporozumění. Člověk přestane chtít rozumět svému koni a chová se neadekvátně, zbrkle, nespravedlivě a někdy též krutě. Omluvy si pro sebe lidé najdou (většinou říkají něco ve smyslu „tak si to zkus...“ ). No a já většinou zkusím, neboť vidím cestu. Je však nutné vzít na vědomí, že pokud člověk tu cestu nevidí – neumí si poradit, nedokáže se zbavit strachu a najít nová řešení...bohužel to nikdy nikam nevede. Neradím koně prodat, jen tu cestu začít hledat, znovu, lépe. Prodej je rychlé řešení pro začátečníka, který si sám se sebou neporadí. Ovšem nezaručí, že další kůň nedopadne stejně. Práce na vlastní duši je nelehká. Je to však často jediné řešení. Technika práce dobrého horsemana nikdy neudělala. Je to vždy cit, rozum, energie, dřina a naladění (někdy i talent) co dělá umělce umělcem. Stejné je to s koňmi. Možná o to složitější, že koně jsou velmi citlivé nástroje ve vašich rukou. Prvním krokem k tomu jak začít s problémovým (samozřejmě obecně jakýmkoli) koněm, je jít za ním s pozitivním naladěním. Dát si jen maličký cíl, nejlépe o pět stupňů níž než jste původně chtěli. Například na koně neklidného pod sedlem jen nasednout a slézt. Možná jen dát nohu do třmenu a zase ven. Nebo klidně jen nasedlat a vzít koně ven na ruce...fantazie je na vás.

Mějte radost ze svého koně, važte si každého pokroku, všeho co pro vás udělá. On je ten komu máte být vděční. Jestliže jste už v situaci, kdy jedete ke koním s tím „co zas bude“, už je pět minut po dvanácté začít s tím rychle něco dělat.

Zuzka

reklama