KOMUNIKACE S KOŇMI ČÁST II. – TO ŽE SE SNAŽÍTE, PRO KONĚ NEZNAMENÁ NIC, MOTIVACE KE SPOLUPRÁCI

Autor: Zuzana Prokopová | 27.7.2010 | přidej na Facebook

Snaha. Je to záležitost, kterou se snažíme docílit s koňmi a zároveň se sami o něco snažíme. Předpokladem pro jakoukoliv činnost je samozřejmě to, že víme o co. Tedy předpokládáme nějaký výsledek. Při práci s koňmi je zajímavá především skutečnost, že zvíře výsledek neví.

Musíme mu výslednou představu sdělit a to ještě mnohokrát několika předstupni. V zásadě by představa měla vypadat asi jako egyptská pyramida. Špička je výsledkem. Pakliže nepostavíme základ, pyramida padá. Postavíme-li ji na špičku padá také, ovšem na co většina lidí pracujících s koňmi bohužel zapomíná jsou mezistupně. Vynechaný kámen v jakémkoli stupni pyramidy způsobí její nestabilitu. Té dosáhneme jedině když se vrátíme k vynechanému kameni zpět. Můžeme předpokládat že absencí kamene jsme nezpůsobili trvalé změny v předešlé konstrukci, ale i tato možnost existuje. Potom je potřeba začít znovu od úplného začátku. To se často jezdcům i ošetřovatelům příčí. Předpokládají že kůň ví o co jde a je tedy povinen vykonat jejich vůli. Často však koně nevědí ani proč vlastně činnost vytvářet, chybí jim motivace. Lidé někdy říkají „Vždyť se tolik snažím...“, vaše snaha nejenže nemusí být korunována úspěchem, nemusí být vůbec pochopena jako snaha! Někdy je totiž urputná snaha zaměněná za větší a větší nátlak, lhostejno jestli psychický nebo fyzický. Zde stojí za úvahu jestli je dobrovolnost opravdu dobrovolná. Kůň je dejme tomu nucen k určité pozici pod jezdcem. Řekněme nesení hlavy nízko u westernových koní. Jezdec svůj důvod zná a kdykoli kůň zvedne hlavu je v lepším případě opraven. V horším potrestán. Otázkou zůstává nakolik je příjemné nést hlavu neustále nízko. Pominememe variantu špatně sedícího jezdce, kde zvíře řeší rovnováhu svou i jezdce, špatně sedící sedlo i nárazy do zad. Jezdec tedy sedí správně v rovnováze a koně neruší.

„Jen“ chce aby nesl hlavu nízko. Jak dlouho se toto neprojeví na koni po několika lekcích jízdy se skloněnou hlavou, kdy nemůže z této pozice ven ani když má „pohov“? Pro koně je to často od obsednutí neustálá práce, napětí – nucená uvolněnost po celou dobu působení jezdce na hřbetě. V nejlepším případě toto koně řeší pasivním odporem. Pouhým zvedáním hlavy (a jezdcovým znovuopravením) ve snaze alespoň na chvíli se z dané pozice vymanit. V horším případě vidíme utíkání pod jezdcem, vyhazování i vzpínání se nasledované dalšími výpady jezdce vůči „neposlušnému“ koni. Jezdec zkrátka nedovolí koni po provedeném cviku úplné volno v jeho rovině přemýšlení. Správně by tedy měl výcvik vypadat tak, že projeví-li kůň snahu vykonat jezdcovo přání ten krom pochvaly jej nechá se uvolnit zcela. Nejrychlejších výsledků dosáhneme v tomto případě sesednutím jezdce a odchodem z pracoviště. Snadno tak koně můžeme naučit věci žádoucí i nežádoucí. Jestliže si kůň zapamatuje práci ukončit shozením jezdce jež poté znechucen odchází pěšky je to stejné. Kůň za vidinou ukončené práce vykonává pouze přání člověka. Podobné situace vznikají často také při úprku z vyjížděk ke stáji (jezdec už koně nechá doma), odchodech s vodičem vlajícím do výběhu/z boxu a jiné. Určitě si vybavíte mnoho kolizí naučených následným uvolněním tlaku – práce na koně. Stále však zůstává otazník proč řešit motivaci koně úplným ukončením práce. Důvodem je vlastně podmíněný reflex. Ti nejlepší jezdci a trenéři vědí že toto je základem úspěchu. Skončit včas, dokud je kůň při chuti spolupracovat, vnímá jezdce, není vyděšený ani unavený. Zlaté pravidlo je skončit v nejlepším. Když to jde nejlépe. Stále dokola opakované cvičení může být pochopeno jako chyba – oprava, chyba – oprava, chyba-oprava...nebohý kůň se pak snaží zareagovat jinak aby ukončil námahu. Například snaha nasvalit koně na skákání skokem opakovaným donekonečna. Každý odborník potvrdí také výhodu práce na svalech střídat například jízda v terénu se nevylučuje s prací drezurní, s prací na ruce skákáním i třeba westernem. Vidina sportovního úspěchu v konkrétní disciplíně nebrání různorodosti. Zde se tedy dostáváme k nejdůležitějšímu principu chování ke koním: POCHVALA za dobře odvedenou práci.

Pochvala za ochotu. S tím v nejužším kontextu souvisí také respekt. Nejde budovat jen na respektu, ani jen na pochvalách. Obojí úzce souvisí. Mohu uvést další příklad z lidské říše na učitelích ve škole. Vždy záleží jak učitelé využijí svoji schopnost motivace žáků při docházce do školy. Se vzpomínkou na paní učitelku výtvarné výchovy uvádím nedostatek respektu. Nebohá mladá učitelka nebyla schopna atraktivní učivo uvést tak abychom po sobě neházeli papírky a hlasitě se nebavili. Výtvarná výchova pro nás tedy byl nenaplněný čas na který jsme se ani netěšili, ani jsme se ho nebáli. Každopádně bychom radši mohli být i kdekoli jinde v rámci volného času se stejným efektem. Opačný extrém byla učitelka matematiky. Předmět učila s železnou rukou špatných známek a poznámek. Sebemenší přestupek v jejích představách byl tvrdě potrestán. Přestože byla matematika obávaným předmětem i pro žáky kterým šla lépe, důležitým poznatkem je nezvedající se úroveň prospěchu. Zkrátka jsme se neučili o nic lépe, jen jsme se báli co zase přijde. Oproti tomu s respektem v pravém slova smyslu vzpomínám na učitele dějin umění. Smekám před jeho systémem motivace svých žáků. Nebál se dávat špatné známky, ani nás nedusil svojí autoritou. Uměl látku vysvětlit i těm méně chápavým a hlavně ji udělat velmi zajímavou. Chtěli jsme dostávat jedničky aby i on nás mohl respektovat. Stejný předmět po změně učitele přestal být zábavný i zajímavý. Kde je tedy přesná míra motivace nezáleží jen na talentovaném žáku, ale především na dobrém učiteli. Zkusme tedy být pro koně těmi lepšími.

Zuzka Prokopová

www.rancloucka.cz

reklama

Komentáře (18)
Související

Komentáře

Gabza 27.7.2010 v 13:22 napsal/a:

Moc pěkný článek s trefnými příklady...

Zuzka 27.7.2010 v 13:40 napsal/a:

Opravdu dobře napsáno.. ;o)

Ewik 27.7.2010 v 14:36 napsal/a:

hezky řečeno a chtěla bych se tímhle zabývat, jen by to chtělo trochu více informací, kdy s tím můžu začít, v kolika letech koně to můžeme začít zkoušet a všechny možné faktory,které jsou nutné pro tuto práci s koňmi,,,

Mísha 27.7.2010 v 14:41 napsal/a:

Jo souhlasím moc pěkně vysvětleno jen aby si s toho vzalo co nejvíc lidí příklad...

kájuš 27.7.2010 v 22:02 napsal/a:

to Ewik:

tenhle typ zacházení(přístupu) lze provozovat i s hříbátkem, naopak je to žádoucí....prostě být k sobě fér a postupně se stávat partnery-kamarády. Když se to povede, tak je to ta nejúžasnější věc na světě:-) ale samozřejmě to není přes noc....
k informacím se dostaneš nejlépe na kurzech u horsemanů(Zuzka Prokopová taky kurzuje:-)). Pro začátky je individuální přístup rozhodně lepší než videa a články;)

Nikča 29.7.2010 v 10:32 napsal/a:

Panika ze sedla?

Hezky napsáno. Měla bych ještě dotaz:

Pracuji s 15 ti letou kobylkou, předtím (asi 8 let zpět) s ní pracovala taky nějaká holčina, přes horsemanship. Pak ale odešla a kobyla sloužila hlavně na ježdění. Pak začala utíkat- když se pro ní šlo do výběhu, protože se jí nechtělo vozit. Tak jí lákali na pamlsky. Dovedli ji a jezdili na ní. Ona přestala chodit i na pamlsek, že jí za to nestojí. Já s ní teď pracuji rok. Jen ze země, a dělám s ní opět přes tento typ zacházení, který dělám s koňmi běžně, a jí to velmi baví. Včera jsem ji vzala do kruhovky, opět jsme si hráli, a pak jsem na ní chtěla dát sedlo. Jakmile viděla deku začala couvat, protože si myslela že na ní chci jezdit. Deku jsem jí položila a chvíli jsem ji nechala stát, a pak jsem si s ní zase jen tak hrála. Pak jsem jí dala sedlo, a udělala to samé. Ona, když se jí dá sedlo tak jakoby "simuluje" a kulhá, ale jakmile se sedlo sundá- je v pohodě, ale sedlem to určitě není. Sedí ji a dělá to i u jiných sedel. Pak jsem k ní přistoupila k boku a ona začala zase couvat s nechuceným pohledem, zřejmě měla za to, že když je nasedlaná a já k ní takto přistoupím, že chci nasedat. Chtěla jsem, aby mi věřila, tak jsem jí utěšovala a když mě k boku pustila, sedlo jsem sundala, aby věděla že to neznamená jít jezdit. Uklidnila se, a skončili jsme s prací. Pak jsem jí vzala na procházku na ruce, a šla hrozně spokojeně. Potřebuje hodně společnosti a vlídné chování, a přes tento typ zacházení se lešpí a nemá takovou nechuť do práce, jelikož toto jí baví. Ovšem- co mám ale dělat s tím amokem z ježdění? ano, můžu na ni sednout jet na vyjížďku, nechá mě, neshodí mě, ale nechci aby byla pořád tak znechucená. Chci jí jízdu spojit s něčím příjemným. S čím ale? prosím poraďte.....Jinak je to moc citlivá kobylka, šikovná, jemná.... Moc díky předem.

Zuzka 29.7.2010 v 18:02 napsal/a:

Dotazy

Pro Nikču a ty ostatní:
Niki kobylka zřejmě bude potřebovat mnoho času a trpělivosti bez ježdění než začne alespoň naznačovat ochotu, ber to jako trauma z přepadení (zřejmě se jí na spoustu věcí nikdo neptal). Každopádny prosím ty i všichni kdož se tu ptáte berte na zřetej, že jsou věci, které přes písmenka v diskusi prostě vyřešit nejdou a je jich většina. Proto také tato TV vznikla. Problémové koně řeším individuálně a videa na tato témata zřejmě nikdy nevzniknou jelikož by byla zavádějící (a technicky nesmírně náročná). Je většina takových koní a lidé si většinou jejich náznaků nevšímají dokud nevygradují do podobných hloubek a nebezpečných situací. Je mi to líto, ale vzhledem k počtu "potížistů", které tu každoročně řeším to tak vypadá. Na téma "zastavení (práce) na kruhu" již bylo natočeno video, na téma "kdy začít s partnershipem" jsem vám napsala článek. Vaše příspěvky čtu jak mi čas dovolí a zamýšlím se nad nimi. Jen prostě vím, že bez živého koně jsou ta řešení většinou kontraproduktivní (a kdo tvrdí že ne zkušenostmi neoplývá)proto je ani takto nenabízím. Asi tak, jako že krásná kniha o drezuře vás jezdit nenaučí.
Z.

Lucie 29.7.2010 v 22:04 napsal/a:

Dostiháci?

Zuzi mám takový dotaz na tvůj názor.

Mělo jsem ted možnost se kouknout do dostihových stájí a odjezdit pár dostiháků. První co mě napadlo když jsem se jednomu koukla do očí bylo "jej ty máš život co? běhat a běhat a každodenní tréninky", koně jsou ale velmi ochotní k práci, kupodivu šlapou velkým tempem a řekla bych, že jsou rádoby OK. (doma se věnuju své kobylce na základě tvých informací a zkouším různé blbinky s ní, tam jen občas asi jednou týdně jdu výpomoct jako jezdec)

Hodně lidí tvrdí, že dostiháci se narodili pro to aby běhali, a ty koně na tréninkách ikdyž nemusí tak táhnou dopředu...těší se ven...

Ale tak nějak mi přijde že tihle koně mají v "mozku" jen běhat, trénovat, běhat, trénovat a nějaký člověk je absolutně nezajímá.

Co si myslíš osobně o těchto koních, či jejich životě?

Markéta 1.8.2010 v 11:21 napsal/a:

Pochvala - pamlsek

Ahoj Zuzko,

byla jsem na pár kurzech s panem Bořánkem (od kterého jsem si dost vzala a dost mě to vzalo). Jen mi přijde, že když jsem přestala koníka chválit pamlskem, ale jen drbáním, hlazením a tvz "pauzou" tak koním nědělá vše s takovou chutí jako když mu dám od cesty za dobré zvednutí a držení nožky při čistění :). Jaký máte na tenhle způsob názor? Chválit tedy plmskem či ne?

A ještě jeden dotaz. Když jsem přestala koníčka takto motivovat, jak mě vidí ve výběhu s ohlávkou a vodítkem začne utíkat a být nepolapitelný :) A jelikož máme skoro 8 ha výběhy je to tak na hodinu práce než se mi ho podaří přilákat. Přijde ke mě, snažím se ho uklidnit, hladit, jako že se nic neděje, nandám ohlávku a pustím do kruhovky kde se mu snažím dát také pauzu, ale stále si to zřejmě spojuje jen s něčím špatným. Můžete mi pomoci?

Moc děkuji za odpověď ( a určitě někdy přijedu na kurzík :))

Zuzka 2.8.2010 v 17:31 napsal/a:

odpovědi

Lucie: Některé mé názory s raději nechávám pro sebe, držme se raději striktně tématu výchovy. Myslím, že mi nepřísluší posuzovat profíky z jiného oboru (a obzvláště takto veřejně).
Markéta: Váš kůň - vaše volba. Nejdříve bych ale zkusila zjistit, co je špatně že s Vámi nechce být. Práce ho netěší z nějakého důvodu. Když jej poušíte do výběhu běží za stádem? Nebo je raději sám? Ale stručná odpověď na vaši otázku je "můžu" ;-) .
Z.

lucie 3.8.2010 v 09:09 napsal/a:

re zuzka

Nemyslela jsem posuzovat profíky z jiného oboru jen názor na život těchhle koní...ale chápu vás.
Jen měla bych dotazík ohledně dvouleté kobylky, je strašně lekavá, neutíká ale většinou švihne hlavou nahoru a do něčeho se upere, má tu hlavu celou obitou. Dalo by se na tom nějak zapracovat? Stalo se i, že jsem zakopla a jak jsem padala přidržela jsem se boxových dveří a šup, byla další boule na hlavě ... Děkuji moc předem Lucka

Markéta 3.8.2010 v 14:56 napsal/a:

Pochvala - pamlsek

Děkuji Vám za odpověď :)

Je mi jasné, že má koník problém semnou. Spíš je to o tom, že po něm něco chci i když mi přijde, že moje nároky jsou velice mírné. Ale asi bych měla ještě více zvolnit. Chápu. Jen s těmi pamlsky je to těžké - koník si víc dovoluje (když vedle něj stojím, klidně si utrhne trávu, ale pak cukne protože chápe, že je to špatně a mě přijde, že mě akorát zkouší). Nijak ho netrestám, nejsem na něj naštvaná, vezmu ho třeba na kroužek. Jezdím jen na provazové ohlávce, protože s uzdečkou mi odmítal bez vyhazování normálně nacválat, takže svázaný není, vyjížďky si myslím má různorodé. Jen by asi dal vždy radši přednost výběhu než mě..:)

Momentálně jsem ho naučila chodit z výběhu po mém boku -jak nevidí ohlávku a vodítko v mé ruce je po problému. Ale odměním ho. To samé když jdeme do výběhu, jde klidně vedle mě, naopak ještě počká až zavřu výběh a čeká a já ho pak odeženu vodítkem. Asi budu potřebovat soukromé lekce :) Ale moc díky za odpověď a jen tak dál...po takovýchto článcích přímo dychtím..:)

Terka 1.9.2010 v 14:29 napsal/a:

dostiháci

Velmi mě těší, že paní Zuzka odpovídá na komentáře, u některých jiných autorů či účinkujících mě jejich nekomunikativnost mrzí.
Ke koním v dostihovém tréninku: většinou jsou to koně bez individuálního přístupu, takže na člověku jim opravdu jakoby "nezáleží". Přesto plnokrevníci byli šlechtěni k vstřícnosti vůči lidem, takže většinou jsou hodní a nechají se člověkem s důvěrou vést (na rozdíl třeba od huculů). V tréninku se na nich většinou střídá více jezdců, takže jezdci nepřikládají příliš význam, zvláště, když vrcholné výkony po nich vlastně vyžaduje člověk, kterého v životě neviděli - profesionální dostihový jezdec. Pokud takového dostiháka má doma jeden člověk, pak je k němu takový koník často velmi přítulný a oblíbí si ho i individuálně, ale bez spolehnutí na to, že "jeho" člověk tam bude i zítra, to nevznikne.
Proč jsou tak utíkaví, to má více důvodů. Z většiny je to z mých zkušeností nejspíše to, že chtějí mít tu práci co nejdříve za sebou, aby jim lidé zase dali pokoj. Také jsem potkala kobylku, která si prostě nevěřila a proto se snažila vždy svému jezdci dokázat, že na to má a přepínala se ze stresu. A nakonec hraje roli samozřejmě fixace koní na stereotyp. Jestliže jsou naučení, že na téhle a téhle louce se cválá, tak se ti do otěže opřou a třeba začnou caplovat nebo poskakovat, i když ten den zrovna nemáte v úmyslu. A nemusí to být tím, že by se na práci těšili (pozor, některé to taky baví), ale prostě tím, že jsou tak navyklí.

Zuzka 1.10.2010 v 07:31 napsal/a:

Huculové

Musím se jich zastat, jsou vstřícní. Jsou však o to lidské šlechtění chytřejší a vynalézavější. Proto to NENÍ kůň pro začátečníka. Nebo je, ale spíše z toho pohledu, že pak alespoň není chudák ten kůň. On si totiž se začátečníkem poradí ;-)
Z.

Terka2 1.10.2010 v 12:08 napsal/a:

o pozor, já huculoidní koně miluju, jednoho mám doma a nedám na něj dopustit! Jen se o sebe umějí postarat a raději si skutečnost prověří sami, zamyslí se nad tím, jestli jim to stojí za to:-) takového dostiháka když nakopneš, tak poběží, já toho svého nakopnu a on se zeptá "vážně musím?":-) (řečeno s nadsázkou)
A myslím, že to je naopak absencí lidského šlechtění, že jsou tak chytří a vynalézaví...

Jana B. 17.10.2010 v 10:36 napsal/a:

video k práci na kruhu

Zuzko, k vaší reakci z 27.9., píšete, že na téma "zastavení (práce) na kruhu" již bylo natočeno video. To video je na těchto stránkách? Nikde ho tady nevidím...Moc by mě zajímalo, můžete prosím napsat, jak to s ním tedy je?

Hanka 2.2.2011 v 17:58 napsal/a:

dotaz

Dobrý den Zuzko.Chtěla bych se zeptat : mám koníka,který se mnou v terénu utíká,když jdem s více koňmi.Když jdu sama,tak je v pohodě.Nevím už co mám dělat.Na jízdárně je taky poslušný,chodí s hlavou na kolmici i na volné otěži.A baví ho to.Ale v tom terénu si myslí,že je pán.Proto jsem chtěla poprosit o radu,jak mu mám ukázat,že jsem pánem já ?
Děkuji strašně moc za odpověď a naschledanou.

Zuzka 2.2.2011 v 18:16 napsal/a:

Hanka

Především přestaňte uvažovat jak být pánem a začněte jak mu být dobrým vedoucím. Pokud jste za to koně někdy potrestala jen jste ho přesvědčila, že se vám nedá věřit - tak to pozor. Máte-li potrénováno na jízdárně vezměte si do terénu jednoho spolehlivého parťáka a trénujte různé chody, změnu směru od koně, zastavení když druhý kůň jde...je to na vaší fantazii. Když něco nepůjde uvažujte o krok předtím. je lepší situaci dobře připravit, aby žádný konflikt nemohl vzniknout. A poprosím vás o celé jméno ať vím s kým mluvím - díky.
Hodně zdaru
Z.