KOMUNIKACE S KOŇMI ČÁST I. – DVOUSEČNÁ ZBRAŇ (aneb i pravá mince má dvě strany)

Autor: Zuzana Prokopová | 22.7.2010 | přidej na Facebook

V sérii článků zkusím začít od začátku. Tedy ne od toho co, kde, kdy a jak má člověk udělat když chce aby kůň udělal tohle, nebo třeba tamto. Od principů. Principy – tedy obecně platná pravidla při jednotlivých činnostech prolínají vše. I komunikaci s koňmi. Mezi myšlenky principů zároveň vkládám konkrétní věci pro vás, kdož chcete opravdu začít pracovat především na sobě.

Na úvod něco málo o koni. Kůň je živé zvíře a tak nemá svá tlačítka, která vždy fungují. Především je potřeba na něj pohlížet jako na individuální osobnost příslušející většinou vlastností také své rase, pohlaví, ale hlavně konkrétnímu zvířeti. To že něco funguje dnes, nemusí totéž znamenat zítra.

Zkusím tu uvést několik příměrů k lidem, neboť sami sebe chápeme vždy lépe než ty druhé. Kdyby tomu tak nebylo, svět by byl jistě lepším místem pro nás všechny. Začít pracovat s koněm podle jeho pravidel, často zanechá změnu i na psychice člověka. A tak lidé, kterým chybí sebevědomí ho mohou získat, naopak ti, kterým jej bylo naděleno příliš mnoho, se musí sklonit před úkolem tak obrovským jako je porozumět koním. A tak koně nám, lidem pomáhají vyrovnat se s démony v našich životech. Spousta lidí ke koním utíká od stresu a někteří pak zůstávají i profesně. Proto lidé musí vzít na vědomí, že pokud se s koněm chci OPRAVDU domluvit, chtít po něm maximum empatie, soustředění, fyzické i psychické síly, nutně musím začít sám u sebe.

Chtít se s koněm domluvit, je první dobrý krok na dlouhé a klikaté cestě za poznáním koňské duše. Bohužel, musím konstatovat, že chápu odpůrce komunikace s koňmi přirozeně v případě, kdy vidí člověka pracujícího s koněm pouze pod tímto názvem. Na rovinu to, že máte kruhovou ohradu – kruhovku (mrkvovou hůlku, lano 3,7m...) z vás udělá zaříkávače asi tak stejně, jako martingal ze špatného jezdce vítěze Grand Prix. Mnoho návodů o tom „jak na to“ vede často k dogmatickému myšlení ve smyslu „tlak se zvyšuje podle těchto pravidel a ne jinak“. Bohužel takto u koní opravdu uvažovat nelze. Když mi někdo v dobré víře poví, že „jeho kůň na tuhle komunikaci není“ smutně si pomyslím, na kterou že komunikaci vlastně nereagoval. Takže pravidlo číslo jedna zní:

Každý kůň je speciální kapitola

K tomu ještě nutno dodat, že i každý člověk. Tím už spojujeme dva aspekty odlišné od psaného zdroje vědomostí, či sledovaného videa. Třetí individualitou je prostředí, kde pracujeme. A tak už si snadněji můžeme uvědomit proč jisté věci na některé koně fungují a na jiné ne. Jde tedy o to, jak nově nabytou vědomost použijeme principielně. Na naší šikovnosti, inteligenci, hodnocení a znalosti konkrétního koně závisí, zda „TO“ bude či nebude prospěšná záležitost v praxi. Budovat vztahy není jednoduché, o to složitější je mezi dvěma živočišnými druhy. Když se naučíte opravdu přemýšlet empaticky - z koňova hlediska, zjistíte že až tak jiné jeho uvažování není. Ano, člověk je brán jako šelma. Kůň jako kořist. Častokrát však také uvažujeme jako kořist. Pojďme si zkusit probrat na příkladu, kdy obrana nebude první věc, která člověka napadne (z bezpečnostních důvodů).

Z pohledu koně

Probudíte se na posteli v tmavé místnosti se zamřížovaným oknem. Místnost má rozměr zhruba 2x2 metry a krom postele zde stojí noční stolek se sklenicí vody. Zde strávíte několik hodin nejprve přemýšlením co zde děláte a jak jste se sem dostali, pak pokusy dostat se ven, pak zoufalejšími pokusy dostat se ven a voláním.

Když už dost dlouho voláte až řvete ( v domnění že nejste slyšet) přiběhne malý, fousatý človíček a dá vám facku. Při té příležitosti doplní sklenici vody o talíř s jídlem. V překvapení co se to stalo počnete opět přemýšlet co se to děje a sníte jídlo. Po další době, človíček přijde znovu. V souvislosti s předešlými událostmi se obáváte dalších minut. Přinesl montérky. Poté co ztuhlí očekáváním nepříjemností (montérky navíc značí práci což může být dobře, ale i velmi zle) dostanete několik nesmyslných dloubnutí doprovázených zvýšeným hlasem cizího jazyka, při snaze trpaslíka, obléci vás do montérek...už víte? Kůň dovezený z pastvin? Nově příchozí přírůstek do stáje? Nebudu vás nudit delším příběhem jen zkuste domyslet svou verzi pokračování. Nejlepší konec nastává, když se cizinec – kůň, naučí za vaší pomoci akceptovat nové prostředí tak, že už by se zpět domů nevrátil (krásný příklad je například ve filmu Šógun). Stejně je to i v průběhu jakéhokoli výcviku koně. Když budete klidní, srozumitelní a trpěliví dokážete více. Z tohoto hlediska mohu říci, že kůň se stejně jako člověk snaží vždy nejprve najít variantu pochopení situace s ohledem na vlastní bezpečnost. Vycházejíce z předešlých zkušeností. Teprve poté úniku a až naposled vzdoru. Člověk takto jedná především v návaznosti na inteligenci, domestikovaný kůň na instinkt vlastního bezpečí.

Bezmoc a cesta

Dá se říci, že cca 80% případů komunikace s koněm končí neporozuměním. Bohužel. Trochu vysoké číslo. Pak odpůrci mají pravdu – nemá to význam. Pojem naučená bezmoc zde může být zastoupen asi ve stejném procentu, jako i v jiných pokusech cvičit koně. Jak se zpívá v jedné písničce „...že cesty nejsou rovný, že se kroutí...“ je to složitější než několik málo cviků ze země. Složitější, než nebohého koně honit dokola v kruhovce. A tak si představme jednoduchou záležitost jako třeba cvik „zůstat stát na místě“. Jednoduše při čištění, sprchování, nasedání apod. Kolik lidí tuto věc ani neřeší – z nějakého důvodu ji „nepotřebují“.

Některá možná řešení

Přivázat koně je varianta první. Koni nezbývá nic jiného a tak buď stojí, nebo se různým způsobem baví například ohlodáváním uvaziště. Další věc je, že koni nic víc nezbývá a situace je mu z nějakého důvodu velmi nepříjemná, brání se zuby, nebo kopyty. Kůň není motivován stát na místě ničím jiným než nutností. Raději by dělal něco úplně jiného. U člověka bych toto přirovnala k čekání v opravdu velké dopravní zácpě. To je bezmoc a kůň na ni může (stejně jako člověk na dopravní zácpu) reagovat různě. Většinou časem rezignuje – zvykne si.

Dále můžeme koně motivovat nepříjemným prožitkem. Tedy když nestojí jak my si představujeme vracíme ho různými způsoby na místo silným tlakem. Kůň si po čase uvědomí, že mu to nestojí za to a opět – rezignuje. U způsobů výuky podobným způsobem jako výše popsaný existuje ještě varianta kdy nám ujedou nervy a jednorázově koně napadneme (rozuměj potrestáme). A varianta, kdy rezignujeme my a pod záminkou nějaké činnosti koně necháme popocházet. Můžeme koně motivovat také trpělivostí. Koně vždy stejným způsobem vrátíme zpět bez zvýšení tlaku. Je to méně efektivní, účinek je nicméně podobný jako u nepříjemného prožitku. Stejně tak jsou zde nebezpečí kdy nervy ujedou a rezignujeme my. To je pak pro koně ještě o něco více nespravedlivé v tom, že jste se zuby nehty snažili aby vše proběhlo v klidu. Proto podobnou, nevypočitatelnou reakcí koně zděsíme o něco více.

Budeme- li chtít začít od začátku musíme si:

Zjistit jak se to dělá v praxi
Naučit koně slovní pochvalu (nejlépe i pokárání)
Obrnit se trpělivostí
Začít koně velmi chválit za věci žádoucí
Netrestat koně za pochopitelné omyly
Být naladěni velmi pozitivně
Hledat žádoucí reakce a chválit, nikoli naopak
Odvést koně z nepohodlné situace dřív, než to udělá sám

Tyto věci jsou základem všech cvičení s koněm, ne jen cviku „zůstaň stát“. Vedou k lepšímu pochopení už jen pozitivním laděním. Když spěchám koně „odjezdit“ těžko jej předtím můžu učit v klidu stát. Ale pozor! Hledat ve výcviku pozitiva, která každý kůň nabízí, neznamená omlouvat nežádoucí chování. Shrnu-li poznatky této kapitoly mohu konstatovat, že komunikovat s koněm podle jeho pravidel znamená být především příjemnou autoritou. Spravedlivým učitelem. Silnou oporou v nebezpečných situacích a přísnou mámou když je to potřeba. Kdo toto beze zbytku dokáže, je na nejlepší cestě stát se opravdovým kentaurem. Na závěr jeden můj oblíbený citát: „Pokud kůň dělá něco špatně, je to pravděpodobně proto, že jste mu to poručili.“

Zuzka Prokopová www.ZuzkaProkopova.cz

reklama

Komentáře (23)
Související

Komentáře

Raketka 22.7.2010 v 11:45 napsal/a:

Ano

Přesně k tomuto jsem během posledních několika let došla sama vlastní úvahou. Bohužel v praxi se mi ne vždy podaří chovat tak, jak bych měla :( - většinou z důvodu, že prostě nemám čas, spěchám domů, protože musím stihnout ještě milion jiných věcí a nemůžu se koníkem zaobírat tak dlouho, jak by bylo potřeba :(

Misha Hájková 22.7.2010 v 11:50 napsal/a:

Porozumění

Jsem opravdu ráda že to dokázal někdo takle pěkně vysvětlit. Občas když se mě někdo ptá na různé věci mám s vysvětlením problémy protože spoustu věcí ani nevím jak vlastně dělám. Spoustu věcí mě naučili koně sami jen žijí s nimi a pozorování...Děkuji
Ještě bych měla dotaz: Dostaneš se někdy k pokročilejším cvikům(tedy nemám to slovo ráda,ale nevím jaké jiné použít)? jako například jak koně položit zvednout na zadní a tak?

megera 22.7.2010 v 13:15 napsal/a:

poděkování

díky, ráda si přečtu další články, tohle dává smysl, jen to chce málokdo slyšet.... také často říkám, že kůň přání svého jezdce a snaží se mu vyhovět.... že ten nahoře musí vědět, ksyž neví, ať se nediví.... neplatí to jen ze sedla - samozřejmě.... znám daleko víc koní, kteří "dnes nemají svůj den" nebo "jsou to princezny" případně "tohle on nesnáší" než majitelů, kteří vůbec tuší co a jak svým koním říkají... ( a obyčejně tito majitelé nemají svůj den, jsou to princezny a tohle nesnáší... :-))))

Karel 22.7.2010 v 13:18 napsal/a:

Pěkný článek, je vidět že to autorka má v hlavě urovnané. Líbí se mi i její skromnost, která je z jejích videí cítit.

helena 22.7.2010 v 20:52 napsal/a:

mohla bych se zeptat jestli by byla pozdeji k tomuto nejaka videa...snazim se sveho konika chápat, ale ne vzdy vím jak se v roznych situacivh chovat

Redakce EquiTV 22.7.2010 v 21:34 napsal/a:

Heleno, Zuzka je po náročné operaci kolene ale už je vše na dobré cestě abychom zase něco natočili. Určitě na něco Zuzku ukecáme :-)

Jana Horáková 23.7.2010 v 09:46 napsal/a:

Moc hezké

Moc hezký článek. Většinu těchto věcí už jsem praxí a různým sondováním také zjistila, ale je moc příjemné se v tom opět ujistit že je to správně. Pravda je že znám taky hodně lidí, kteří vůbec neví jak svého koně vychovat. Já říkám: ,, kůň se nenarodí zlý, to jen člověk koně zkazil a udělal z něj zlou trosku''

Klára 23.7.2010 v 15:29 napsal/a:

Konečně

Moc pěkně napsané. Koněčně někdo řekl nahlas to, co už dlouho spousta nás, bláznů, kteří nemají koně stoprocentně vychované, ale za to s nimi mají vztah, tuší. Že je naprostá hloupost naučit se techniku a pak říkat, že ten kůň je hloupý, vzdorovitý, zlý apod. Konečně někdo řekl, že se o práci s koněm musí přemýšlet a to nejen z hlediska etologie druhu, ale i individuálně, o každém jednotlivém koni jako individualitě! Děkuji, bylo to třeba!

Hujerka 23.7.2010 v 22:46 napsal/a:

nic než pravda

Jsem ráda, že i mezi koňáky se nejdou lidi jako jste vy. Nechci nikoho urazit, ale koňáky nemám zrovna v lásce..všichni, které jsem dosut poznala byli stejní hlavně v jedné věci, ke koni nepřistupují jako k partnerovi, nýbrž jako ke stroji a k otrokovi. Setkala jsem se už i s takovými, kteří před lidmi kteří se o koně nezajímají, mluví jako ,,Mounty Roberts" ale v praxi se tak absolutně nechovají. Například známá u které mám ustájenou svou kobylku, mlátila svojí kobylu za to že zakašlala před nějakými lidmi na vyjížďce, prý to dělá schválně, vynadala jsem jí, ale bohužel...

Hujerka 23.7.2010 v 22:57 napsal/a:

dodatek

jěště jsem chtěla dodat, že mám velice ráda knížky právě od Mountyho Robertse, např. Průvodce nenásilným výcvikem koní atd... tyto knížky mi daly už hodně, a je vidět že i přístůp mé kobylky je srorumitelnější. Akorád jsem mylela jsetli by jste neudělala další článek, třeba o tom jak upoutat pozornost koně, ale když to nepůjde pochopím, každý kůň je jiný. nevím jak mám např. upoutat pozornost koně ktérý se zrovna pase a nemám jiné místo kde bych se mu mohla věnovat. Taky jsem si všimla že kobyla pracuje na jízdárně líp od té doby, co jsem ji dala volno vždy hned potom, když udělala něco správně, Je to pro ní nejvěrší pochvala.

Lucie 24.7.2010 v 19:56 napsal/a:

Ze všeho něco a né jen jednu variantu

Celý tenhle přístup se mi líbí na půl, jelikož všude se píše přirozená komunikace a následně na to domestikovaný kůň. Tyhle dvě spojení nejdou moc dohromady... takže tak jako mi se snažíme dorozumět a pochopit koně, tak samo se snaží pochopit i oni nás... tudiž se nejde řídit jen jejich zákony ale snažit se jim vysvětlit i naši řeč...

Padla tam zmíňka o koni, který dostane za to, že zakašle... znám koně, který kulhá pokaždé, když se mu nechce něco dělat, respektive, když jede na vyjížďku do přírody nekulhá, ale jakmile vjede na jízdárnu tak strašně kulhá a nemůže chodit - dovede ho do ohrady a vzápětí vidíte jak se prohání sám po ohradě...

Z toho jasně plyne, že i oni ví, jak na nás a nejsou hloupí. Jelikož koník ví, že jakmile začne kulhat nemusí pracovat, ale dle některých, kdyby v jízdárenské práci jezdkyně pokračovala, jelikož ví, že koník je simulant, je jezdkyně tyran...

Takže všeho s mírou a čerpat z každé možnosti trochu a né jen s jednou verzí a jak i autorka napsala, je třeba i pokárat a někdy je efektivnější i pleskanec než řvaní, či trpělivé čekání, než se koník uráčí stát. I samotní koně se nakopnou, když si dělají naschvály nebo jeden druhého provokuje...

Domík 25.7.2010 v 19:24 napsal/a:

Lucie- s tebou souhlasím tak na půl...nebo spíš souhlasím s věcí- nechat koně pokud simuluje, nebo pokračovat, když vím, že jde o simulaci, pokračovat v práci, ale kolemjdoucí budou jezdce považovat za tyrana....Ale, přiznejme si to-> proč koník "simuluje"? a venku jde normálně? Zřejmě má jízdu na jízdárně spojeno s nepříjemnou činností. Takže by bylo fain práci oživit, udělat zajímavou, dělat něco co koně i baví, aby měl chuť pro příští práci, soustředil se.

Já koně taky někdy plesknu po prsou, když provokluje, adělá naschváli- do větší míry. Se svým koníkem hraji parelliho hry apod...a musím říct, že jak byl předtím drzí, neohrabaný, protivný, a teď co je z něj nza milé stvoření- přitom šlo o to, aby jsme si rozuměli. Když jsem se předtím snažila praktikovat pleskance, řvaní, když mě nerespektoval, k ničemu jsem se nedohrabala- jen k tomu, že ke mě neměl moc důvěry, ale později ani respekt a byl čím dál tím víc drzejší, ale stále i nedůvěřivý. Po roce práce je to jiný kůň, máme více méně vysvětleno, kdo tu velí, že já jsem vůdce stáda, respektuje mě, ale taky mi důvěřuje, a já jemu. ale pokud to taky někdy zkouší a nedá si říct- taky někdy plesknu po pleci, což podle mě není nic nepřirozeného- nadřízený ve stádě taky kopne, kousne, když si ten druhý dovoluje, a moje plácnutí po pleci je proti tomu nic....
Prosila bych na tohle téma více názorů, a taky hlavně od autorky článku.

Mimochodem- článek se mi velmi líbí!

Simona 26.7.2010 v 14:41 napsal/a:

pro Zuzku

Akoj Zuzko.Netuším jestli máš čas číst vůbec tyhle komentáře,ale i tak Ti chci moc poděkovat za tvůj přístup ke koním a za Tvé reportáže.Pro mne jsou tím co hledám.Mám koně asi rok a půl a asi trochu jiný přístup k nim než spousta jiných lidí.Moc se snažím jim porozumět,ale někdy prostě chybí ta praxe a zkušenosti.A tak se těším na každou další reportáž.Přeji Ti brzké uzdravení.Simona

Zuzka 26.7.2010 v 15:44 napsal/a:

komentáře

Omlouvám se, že jen stručně...
Misha: Lehání a vzpínání konkrétně neučím neb nemají s partnerstvím společného nic víc než ostatní naučené cviky. Proto si myslím, že pomocí principů zde vysílaných to časem zvládneš sama. Osobně mám negativní názor na vzppínání koně mimo show. Je mnoho důležitějších věcí, které by kůň měl umět. Sama jsem viděla tolik koní n zadních, že právě toto mě ani omylem neohromí (bohužel právě s tímto mnoho lidí bojuje od předešlých majitelů svých koní).
Lucie: Nechápu proč je domestikovaný kůň méně přirozený než ten divoký. Stále mluví řečí těla a stále ne tou lidskou (naštěstí). Možná jsme se ale jen nepochopily.
Domík: K čemu konkrétně chcete můj názor?Váš příspěvek obsahuje mnoho myšlenek
Jinak DÍKY vám i všem, kteří jste četli tento, či jiné články a shlédli videa za podporu. Budu se snažit pro vás co nejdříve chodit jako dřív.
Z.

Momo 26.7.2010 v 18:22 napsal/a:

Připojím se k poděkování Zuzce a s přáním brzkého uzdravení. Sama jsem po operaci nohy a špatně chodím.Před tím jsem ještě měla úraz páteře a tak už dlouho nejezdím. Proto čekám na každou další reportáž. Také se snažím o komunikaci s mojí 4letou kobylkou, je panovačná, svéhlavá a samonaštvávací -prostě puberťák:-).A rady "koňáků"o vyřizování ruční metodou(seřezat) fakt neberu. Zatím se snaží mne statečně ignorovat, nebo se o mne otírat, jen aby nemusela komunikovat:-). Je to k zbláznění. Hledala jsem pro nás i kurs, ale v jižních čechách nic není. Potřebuji každou radu, hlavně jak správně začít. Snažím se, ale zatím jen kolem ní statečně pajdám. Díky Zusce to ale nevzdám a snad se někam dostanem! :-)
Takže Zuzko drž se a moc dík za videa a Tvůj přístup ke koním a jejich duši!!!!

Lucie 26.7.2010 v 21:29 napsal/a:

Nepochopení

Ahoj Zuzko

nepochopili jsme se, ale momentálně mě nenapadá jak to správně vyjádřit :-)
Moc prosím potřebovala bych radu, pracuji s dvouletou kobylkou, začala jsem tyhle práce ze země plus lonžování cca desátý den, po pěti dnech měla tři dny pauzu. Máme malinký problém, na kruhu chodí krásně, jen, na slovní povel stůůůj, sice zastaví ale hned se natočí ke mě do středu kruhu a udělá pár kroků ke mě, dokud ji na plecích nezastavím lonžovacím bičem. Ikdyž ji několikrát opětovně pošlu zpět na kruh, pokaždé udělá tohle... Nevím jak ji ukázat, že jen chci aby zastavila na kruhu ale nešla ke mě :-)

Moc děkuji předem za radu :-)

Klára 27.7.2010 v 18:42 napsal/a:

Metody - taky pro Lucii

Vrátím se ke svému příspěvku, nemyslím si, že by ke správné práci s koněm stačilo nastudovat nějakou metodu. Příklad od mého koníka, učil nás pán, který dělá se svými koňmi metodu Parelliho her, ze začátku jsem hltala každé slovo, jelikož jeho koně reagovali krásně, časem jsem zjistila, že můj koník na to není, když jsem ho poslala na kruh nechápal proč ho odháním, když jsem postupovala metodou zvyšování tlaku, začínal se mě bát. Tak jsem to stopla a začala od začátku a jinak. Náhodou jsem narazila na knížku Marka Rashida Koně nikdy nelžou a od té doby je to moje Bible. Zkuste! A k Lucčinému problému. Já si myslím, že kobylka s Vámi chce komunikovat. Prostě nechce být sama na kruhu, nechce abyste ji odháněla. Zkuste si ji sama přivolat, (můj koník začal reagovat na pohyb rukou, jak jsem namotávala lano a reaguje na to dodnes (je to 5 let), stal se z toho vcelku spolehlivý povel) Myslím, že nechce být sama na kruhu, zkuste s ní chodit, zastavovat a couvat vedle ní a posílat jí na kruh, střídat to. Zkoušet a nespěchat. Časem získá jistotu a nebude se bát zůstat na kruhu bez Vás. Doufám, že jsem se vyjádřila srozumitelně, třeba Vám to bude něco platné.

Lucie 27.7.2010 v 19:58 napsal/a:

Pro Klára

Děkuji, kobylka je vskutku "zásvislá" na mě, kam jdu, jde za mnou, ojevím se v ohradě a hned jde za mnou, možná je to tím, že rpozatím nemá společníka, ale toho ji do konce měsíce zřejmě dovezeme.

Velice brzy po 14 dnech pochopila základní slovíčka kroook, jdi klus, krook, aji stůůj, jen jakmile zastaví, otočí se a jde ke mě... přemýšlala jsem, že bych zkusila použít kamarádku, která by ji na kruhu přichytila při zastavení a obě by jsme ji pochválili aby pochpila co se po ní chce...ano jakmile začnu namotávat lonž to ona ke mě jde ještě rychleji, to nemusím ani volat :-)

Jen bych chtěla aby stála na kruhu v klidu třeba pět vteřin a pak pokračovala dále. Snažím se ji to zpestřit, měnit tempo, zvětšit či zmenšit kruh, pak po obvodu ohrady... pracuju s ní asi 10 dní, a zhruba za půl roku by jsme chtěla obsedat :-)

Klára 28.7.2010 v 19:29 napsal/a:

Pro Lucii

Dobrý večer, kamarádku bych zatím vynechala, zkusila bych chodit vedle ní a zastavovat, při zastavení o krok ustoupit od ní, ale položit jí ruku na plec, hlasem uklidňovat, dvě vteřiny postát a jít zpátky k ní, postupně prodlužovat vzdálenost... A nebo jinak, zastavit a okamžitě dát zas povel do kroku, třeba zjistí, že je zbytečné se otáčet, že se pak musí zas srovnat na kruh... Podle toho, jestli už je na kruhu jistá a není to jen ta závislost na Vás, tak bych zkusila druhý způsob, jestli je to spíš tím, že chce být co nejblíž u Vás, tak bych pracovala variantou první... Ten společník dělá hodně, koně v samotě jsou pak závisláci až je to někdy na škodu, uvidíte, co se změní až bude mít společnost...

Lucie 28.7.2010 v 19:40 napsal/a:

Pro Kláru

Taky přeji dobrý večer, děkuji za radu, vyzkouším a uvidím, potom dám opětovně vědět jak se daří. Dáváme kobylku občas do ohrady u nedalekých sousedů co mají valacha a poníka :-) tak aspon prozatím tak no :-)

Klára 7.8.2010 v 16:59 napsal/a:

Pro Lucii

Dobrý den, nejsem zastáncem rad od stolu, ale snažím se pomoct, když můžu, snad to k něčemu bude... Když ne, určitě bude lepší jít k Zuzce na seminář... Má jistě víc zkušeností, než já... Hodně zdaru...

Petra 20.8.2010 v 22:57 napsal/a:

Poděkování, dotaz

Ahoj. Tím, že sleduji videa,články a diskuze mi dala Vaše práce mnohé. Děkuji celé redakci. Bohužel nemám nikoho v okolí s kým bych se poradila. Proto prosím Vás o Váš názor. Mám kobylu 7 let čt, přeskákaná, původně z jízdárny a dříve týraného poníka, který se velmi těžko odchytává, ale jinak při klidné práci v malém výběhu nebo pod sedlem úžasného. Můj problém tkví v tom, že se kobyla velmi špatně dělí. Mám ji dva roky už jsme trochu popracovali: v sedle se vzteká, ale nechá se utrhnout. Problém však je, když by měla být v ohradě sama, když odvádím druhého koně. Co neprorazí a neprotrhne, to přeskočí (ohradníky 140 cm). Nemohu odvézt druhého koně. Musí na něj vidět. Největší problém je v terénu, když je třeba druhý kůň za stromy, nebo by se rozeběhl či zahl jinám. To začně vyhazovat, házet hlavou, dupat (je vyděšená a zároveň vzteklá).
Vyřešila jsem to postupným dělením, jsou od sebě přes ohradu, vidí na něj, ale je daleko. Na vodítku ji vodím i dál, ale furt si ho hlídá. Pod sedlem si ji bohužel musím vyvazovat, protože když mi v reakci na cválající koně začne v běhu hrbovat a vyhazovat neudržela bych ji. Nyní musím po většinou pod sedlem vést a neustále si hlídat druhého koně. Neporadili by jste mi nějaký cvik. Bojím se že pokud bych ji radikálně přivázala, aby se neutrhla a odvedla koně spíš by se to obrátilo k horšímu. Děkuji.

radka 6.11.2010 v 18:47 napsal/a:

lehání

Dobr den chci sezeptat jak přesně naučit svého koně lehání ?souvisi s partnerstvím?četla jsem že lehání je maximalní důvěra mezi člověkem.Já osobně tomu moc nevěřím.